Tomáš PŘIBYL – blog (nejen) o kosmonautice
www.kosmonaut.cz

Americké vojenské letectvo (US Air Force) se rozhodlo změnit strategii nominací vynášených nákladů na nosné rakety. V minulosti se totiž často stávalo, že se chystalo nějaké zařízení - to pak nebylo včas připraveno a protože nebylo k dispozici jiné, muselo se čekat (buď na přípravu prvního zařízení nebo na přípravu zařízení jiného). Což pak mělo domino-efekt na celý letový řád (přitom je známo, že rakety Delta-4 a Atlas-5 nestíhají vynášet všechna potřebná zařízení). Pro příště nebude náklad nominovaný na rakety této kategorie dva roky dopředu, ale třeba jen půl roku. S tím, že se kromě hlavního nákladu bude chystat i záložní. Politika byla zavedena s okamžitou platností (kde je to možné). Takže např. raketa Atlas-5 v únoru 2011 vynese buď komunikační satelit AEHF (primární náklad) nebo druhý raketoplán X-37B.

Novou politiku vypouštění kosmických raket bude mít od 1. dubna 2011 i Japonsko. JAXA se dohodla s místními rybáři, že desítky let trvající omezení v možnosti vypouštění raket skončí. Dosavadní dohoda umožňovala starty od 22. července do 30. září a od 1. listopadu do 28. února (s občasnými výjimkami danými např. startovacími okny). Kosmodromy Tanegašima a Učinoura (dříve Kagošima) tak bylo možné využívat jen cca 190 dní v roce. Od příštího dubna ale bude možné startovat prakticky kdykoliv - JAXA si slibuje zvýšení frekvence startů, protože často bylo nutné při promeškání jednoho "okna" čekat na další. A opět se projevoval domino-efekt: jeden odklad vyvolal řetězovou reakci dalších zdržení.

Dnes mezi 15. a 16. hodinou jsem vystoupil v Českém rozhlase Brno na téma kosmického smetí (omlouvám se, že jsem zprávu nestihl zveřejnit dříve, ale jsem celý den v hluboké depresi - dozvěděl jsem se, že v Rakousku jen kousek od českých hranic byl od středy do dneška Neil Armstrong - kdo by nebyl v depresi, že?). Večer kolem 21:20 h bych měl být k slyšení ještě na Českém rozhlasu Radiožurnál. Téma: možné fosilie na Marsu.

Prázdninové vydání časopisu Svět přináší jednak několik aktualit z mé laboratoře a jednak čtyřstránkový článek "Byl Gagarin ve vesmíru první?"(o konspiračních teoriích v kosmonautice).

Vernisáži začne dnes v 17:00 h v Muzeu Policie ČR (Ke Karlovu 1, Praha) výstava Papírová fantazie, která se skládá z pěti částí: Sci-fi, Fantasy, Kosmická technika, Kruanománie a Papírová archeologie. Výstava jinak bude přístupná od 30. července do 30. října denně (kromě pondělí) od 10:00 do 17:00 h. Dnešní vernisáže se osobně zúčastním - už proto, že jsem v případě sekce "Kosmická technika" odborným garantem.

Aktualizuji předběžnou informaci z 9. června 2010 týkající se "nového jízdního řádu" raketoplánů. Podle současných plánů NASA má Discovery startovat k misi STS-133 až 1. listopadu 2010, Endeavour STS-134 dne 26. února 2011 a pokud bude odsouhlaseno přidání letu STS-135 (aktuální stav je "mírný optimismus" - podrobněji se k otázce vrátím v příštích dnech), tak Atlantis odstartuje 28. června 2011.

V neděli 18. července 2010 byl při železniční nehodě poškozený speciální vlak převážející z Moskvy na kosmodrom Bajkonur nosnou raketu Proton (výrobní číslo 53536) určenou pro zářijový start s trojicí satelitů Glonass. K incidentu došlo v železniční stanici Uljanovsk, kde se o sebe "otřely" dva nákladní vlaky převážející nadměrné náklady - jeden právě raketu Proton. První zprávy hovořily jen o poškození vagonů a o poškrábání rakety - podrobnější prohlídka ale ukázala i poškození nádrží prvního stupně. Proto bylo rozhodnuto nosič odeslat k dalším testům a opravám zpět k výrobci. Pro vypuštění družic Glonass (plánováno na 2. září) by ale měla být přímo na Bajkonuru k dispozici záložní raketa.

"Letní vydání" časopisu Válka je obohaceno o můj čtyřstránkový článek "Raketoplán: vojenské dítě", který se věnuje okolnostem vzniku amerických raketoplánů (s vydatnou podporou Pentagonu) a jejich následnému využívání pro potřeby armády.

John Glenn (první Američan ve vesmíru na palubě lodi Mercury Friendship 7 a zároveň nejstarší astronaut světa, který se proletěl raketoplánem Discovery STS-95 ve věku 77 let) vystoupil proti rušení programu raketoplánů. Ty by podle něj měly létat nejméně do doby, než bude k dispozici jiný americký dopravní prostředek. Nelíbí se mu především závislost na Rusku - jednak technická (v případě "uzemnění" lodí Sojuz není možná ani občasná návštěva ISS, která lidskou posádku potřebuje), jednak ekonomická (upozorňuje, že původně NASA platila za "letenku" v lodi Sojuz včetně zajištění půlročního pobytu na ISS 26,3 mil. USD, nejnověji už je to za stejnou službu 56 mil. USD). Pravdou je, že raketoplány by při životě teoreticky udržet šlo - ale s ohromnými náklady, velmi nízkou letovou frekvencí a pochopitelně na úkor jiných programů.

Jméno Johna Glenna se objevilo ještě v jedné zprávě, která hovoří o tom, že tato legenda se v pondělí 19. července setkala s prezidentem Barackem Obamou. Obama prý mezi čtyřma očima Glennovi řekl, že americký kosmický program je plýtváním prostředky a že si ho země nemůže dovolit. Glenn si prý stěžoval, že prezident byl "neuctivý a bez zájmu, navíc mu skákal do řeči" - celé setkání pak charakterizoval jako "katastrofu". Je to zvláštní informace (ale kromě několika obecných frází se na veřejnost nic bližšího ze schůzky, která se skutečně konala, nedostalo). Pro úplnost: tuto "zvláštní informaci" přinesl Lyndon LaRouche, ekonom-samorost a aktivista, který založil několik politických stran a osobně se pokouší "na vlastní pěst" už od roku 1976 kandidovat na post prezidenta USA.

Čína začala studovat možnost vývoje raketového motoru o tahu 600 tun, což by mohl být první signál ohledně stavby superrakety (s nosností nad 100 tun nákladu). Aneb i zamýšlený těžký nosič CZ-5 (kapacita až 25 tun nákladu) má využívat motory s tahem 120 tun (resp. 1200 kN - ale myslím, že nekorektní převedení na tah v tunách je pro našince lépe představitelné). Superraketa přitom nemá mnoho druhů využití: může třeba nést raketoplán nebo poslat kosmonauty na Měsíc.

Třetí letošní vydání časopisu Ekologie a můj článek "Příběh ozónové díry" - aneb kosmonautika a tento fenomén.

Dne 22. června vyslal do vesmíru svoji devátou kosmickou raketu Shavit (první v září 1988) s družicí Ofeq-9. Byť devátá raketa a devátá družice svádí k tomu, že jde vždy létají v páru, není tomu tak. Třetí raketa Shavit (září 1994, pro technickou závadu selhala) totiž nesla neznámé zařízení - nikoliv družici řady Ofeq. A naopak: družice Ofeq-8 byla vypuštěna v lednu 2008 indickou raketou.

Administrátor NASA Charles Bolden (mimochodem, v září navštíví na několik dní Prahu) musí žehlit průšvih, když v rozhovoru pro televizní stanici Al Džazíra 30. června 2010 uvedl, že jedním ze tří hlavních úkolů NASA "je nalézt cestu k muslimským zemím a povzbudit je, aby se více hlásily ke svému historickému podílu ve vědě, matematice a technice". Samozřejmě to vzbudilo vlnu značnou pozornost (doporučuji podívat se na blog 17. února 2010 - je zvláštní, že se tato informace objevuje znovu...) a svoji potřebu reagovat cítil i tiskový mluvčí Bílého domu Robert Gibbs. Ten prohlásil, že "Bolden se pravděpodobně uřekl", že "nejde ani o jeho úkol, ani o úkol NASA" a že "hlavním cílem NASA zůstává kosmický průzkum, věda a letectví".

Také ředitel Roskosmosu Anatolij Perminov si pustil ústa na špacír, když na Mezinárodním ekonomickém fóru v Sankt Petěrsburgu prohlásil, že "Čína nereagovala na pozvání zapojit se do projektu ISS". To vyvolalo bouřlivou reakci (diplomaticky řečeno), protože ISS není ruským majetkem a protože jakékoliv pozvání případných dalších partnerů do programu za sto miliard dolarů je nutné řešit společným konsenzem. Informaci okamžitě důrazně dementovala NASA. (Jen pro zajímavost: už dříve zastupitelé ESA prohlásili, že by se účasti Číny na programu nebránili - a už to způsobilo značnou bouři.) Nakonec se ukázalo, že Perminov se pouze neformálně ptal Číny, zdali by neměla zájem zahájit jednání o vstupu do projektu ISS - zdůvodnil to potřebou záložní dopravní kapacity (Shenzhou) k ruským lodím Sojuz.

Také v Letectví+kosmonautice 7/2010 byl příděl mých článků: "Falcon-9: premiéra na jedničku", "Cesta (skoro) na Mars", "ILA 2010 kosmická" a "Kosmická expozice Muzea vědy" (Science Museum v Londýně).

Po pětitýdenním reportování o kosmické turistice v USA v roce 2010 zpět k "běžnému" obsahu blogu - aneb mám co dohánět. Dnes ráno v cca 8:20 h můj hlas zazněl (původně měl objevit i obličej, ale brněnské studio ČTV nemělo k dispozici přenosovou kapacitu) ve vysílání ČT24 na téma "ISS a kosmické smetí". Hovořil jsem s Antonínem Vítkem, který si ovšem celý výstup docela slušně zmonologizoval, čímž mi připomněl Cimrmana: "Já chci něco říct, ale on něco řekne... Chci zase něco říct, ale on zase něco řekne." Aneb já odpovídal na dvě otázky, Tonda Vítek na jednu jedinou. Což v jeho podání ze sedmi minut představovalo asi šest a půl minuty...

Po autonehodě 16. června 2010 skončil ve velmi vážném stavu ruský kosmonaut Viktor Afanasjev (veterán z letů Sojuz TM-11/1990, Sojuz TM-18/1994, Sojuz TM-29/1999 a Sojuz TM-33/2001). Nehoda se stala na dálnicei "Ukrajina" u města Meščovsk (Kalužská oblast). Nehodu zavinil řidič protijedoucí vozidla, který náhle vybočil ze směru. Podle posledních dostupných informací je Afanasjevův stav velmi vážný a kosmonaut je udržovaný v umělém spánku. (Afanasjev byl loni v Praze v rámci kongresu kosmonautů ASE - viz např. blog 6. října 2009.)

Další vážná nepříjemnost postihla dvojnásobného kosmonauta Vladimira Aksjonova (veterán z letů Sojuz-22/1976 a Sojuz T-2/1980), který při vysokohorském výstupu v Altaji prodělal srdeční příhodu. Záchranná helikoptéra jej dopravila do nemocnice - mimo nebezpečí ještě není, jeho stav je "jen" vážný. (Také s Aksjonovem jsem se několikrát potkal - viz např. blog 19. září 2007, 2. října 2007 nebo 9. října 2009.)

Letectví+kosmonautika 6/2010 a moje tvorba. Aneb články "Constellation: co nám zůstane" (i když bude program Constellation zrušený, něco se už vybudovalo - u titulku je fotka zkušebního stavu A-3, který jsem měl možnost před několika týdny v USA na vlastní oči vidět - viz blog 14. července 2010), "Obama mění změněné plány" (úpravy směrování americké kosmonautiky), "Japonské meziplanetární cesty", "Z posádky do posádky" (vzpomíánka na Vitalije Sevasťjanova - viz blog 6. dubna 2010) a "San Diego Air & Space Museum" (pár fotek z návštěvy viz blog 24. října 2009).

Tak se plní sny - aneb vzpomínáte si ještě na "apollovník", který jsem přinesl na blogu 11. listopadu 2008? Dovolil jsem si jej lehce aktualizovat - neb jsem při jeho premiéře slíbil, že "určitě budu tvrdě pracovat na (jeho) dokompletaci". Poslušně tedy hlásím, že úkol je splněn: na vlastní oči jsem viděl všechna pilotovaná a letěná Apolla. "Apollovník" je tak nyní kompletní a jsou v něm jen mé vlastní fotografie... Po řadách:

Další okruh po USA se uzavřel, takže je možné bilancovat. Suchou řečí statistik: máme za sebou 5485 mil (8825 km), odvezli si 7622 fotografií (zážitky se pochopitelně nedají kvantifikovat), domů si převezli 3387 kostek stavebnic Lego. Celkem jsme navštívili sedmnáct států USA (vypsáno postupně - s tím, že do některých jsme se vraceli opakovaně): Texas, Oklahoma, Kansas, Arkansas, Missouri, Illinois, Indiana, Ohio, Michigan, Pennsylvania, New York, Kentucky, Tennessee, Alabama, Florida, Mississippi a Lousiana.

Administrativně pod Johnsonovo kosmické středisko (viz blog 19. července 2010) patří, geograficky však nikoliv. Řeč o výcvikovém středisku Sonny Carter Training Facility. Jeho základní částí je bazén dlouhý 61 m, široký 31 m a hluboký 12 m, který obsahuje 23,5 miliónu litrů vody (tedy 23500 tun!). Bazén primárně slouží k pípravě kosmonautů na práci v otevřeném prostoru (však jsou v něm také rozmístěné makety nejrůznějších komponent ISS), sekundárně pak k nácviku přežití posádek kosmických lodí při mimořádných situacích (např. přistání raketoplánu na vodní hladinu).

A je tu slibovaná (viz blog 16. července 2010) návštěva Johnsonova kosmického střediska, domova (nejen) amerických astronautů. Za zmínku od naší poslední návštěvy (viz blog 18. října 2008) stojí třeba změna trasování prohlídek: ze všech tras vypadlo např. historické řídící středisko programu Apollo (odkud se řídila všechna přistání na Měsíci). Na úplně posledním snímku je (veřejně zatím nepřístupná - omluvte prosím horší kvalitu fotografie) raketa Titan-II, která byla jen několik dní před naší návštěvou převezena do Texasu z návštěvnického střediska Kennedy Space Center (stát Florida): nyní ji čeká rekonstrukce a vystavení v místní "zahradě raket". "Floridský" Titan-II nebyl několik posledních let veřejně vystavován poté, co jej v červnu 2006 z návštěvnického střediska odstranili kvůli špatnému technickému stavu. Florida ale bez rakety tohoto typu nezůstane, protože se jí podařilo získat jiný exemplář ze strategického skladu armády v Tucsonu (stát Arizona).

Kolečko se uzavírá - a jsme tam, kde jsme začínali. Tedy v Houstonu. Nezamířil jsem ale do proslulého Johnsonova kosmického střediska (nebojte se, i na něj dojde), ale do The Houston Museum of Natural Science. Jeho součástí je totiž i Isaac Arnold Hall of Space Science - v ní je např. dioráma první americké kosmické vycházky (Edward White/Gemini-4) nebo původní kabina Mercury MA-2 (test z února 1961). Bohužel: přišel jsem a (skoro) nic jsem neviděl, protože expozice je "dočasně uzavřena". Takže alespoň pár kosmických artefaktů - např. maketa lodi Orion nad vchodem do místního planetária nebo sada nářadí z programu Apollo. Takže příště...

Jen pár desítek minut jízdy od Stennisova kosmického střediska je továrna Michoud Assembly Facility. Ta byla založena v roce 1940 pro válečnou výrobu letounů, později zde vznikaly např. motory pro tanky Sherman. Poté převzala továrnu do správy NASA, která zde montovala stupně raket Saturn-1B a -5. Po ukončení lunárního programu tu pak desítky let vznikaly hlavní nádrže raketoplánů (historicky poslední vyrobený kus byl z továrny vyexpedovaný jen několik dní po naší návštěvě). U jedné z bran do továrny je dnes vystavený poslední vyrobený první stupeň rakety Saturn-5 (SA-515). Do budoucna se předpokládalo využití továrny v programu nosných raket Ares, ale po jejich plánovaném zrušení je osud zařízení značně nejistý. (Mimochodem, pro program Ares bylo zahájeno rozšiřování továrny: viz poslední snímek.)

Další zastávkou na cestě po USA bylo Stennisovo kosmické středisko - dnes bez testu raketového motoru (viz blog 26. října 2008). Každopádně jsme měli možnost si prohlédnout výstavbu nového zkušebního stavu A-3 (druhý řádek, druhý snímek), jehož základní kámen byl položený jen dva dny po naší minulé návštěvě...

Už dvakrát jsem tudy projížděl (v letech 1996 a 2008), ale dosud nikdy nebyla příležitost sešlápnout brzdový pedál a chvíli pobýt. Tak až letos. Aneb Battleship Memorial Park ve městě Mobile (stát Alabama). Je tu nejen bitevní loď USS Alabama, ale také ponorka USS Drum, letoun B-52 Calamity Jane a mnoho dalších exponátů (rakety, tanky, letouny, ostatní bojová technika...).

Z návštěvy U.S. Space & Rocket Center (při NASA Marshall Space Center v Huntsville, stát Alabama) bych rád vyzdvihnul dva okamžiky. Prvním bylo kladení banánu k hrobu první opici (přesněji kotulu veverovitému) jménem Miss Baker (srovnejte s podobným úkonem provedeným dříve v Alamogordu v Novém Mexiku - viz blog 6. listopadu 2009). Druhým byla opakovaná jízda na atrakci Space Shot. To je věž o výšce 60 metrů, u jejíž paty si sednete do křesel (tvrdých), necháte se přikurtovat a než řeknete "švec", míříte směrem vzhůru. Výšku 40 m dosáhnete za 2,5 sekundy. Při tom "ochutnáte" přetížení 4 G - a nahoře se ocitáte na dvě až tři sekundy ve stavu beztíže. Aneb zážitek, který si opravdu zapamatujete! (Jinak jsme na tomto místě již dříve pobývali - viz blog 27. října 2008.)

Události zopakovat nejdou - na místa se však (občas) vrátit lze. Aneb na místa, která už dříve navštívil starší Marek, se nyní podíval i mladší Michal. Na snímcích vlevo vždy Marek při minulých cestách (celkem má navštíveno už 23 států USA), vpravo na stejných místech Michal (navštíveno "jen" 19 států USA - co byste ale chtěli od někoho, komu jsou tři roky?).

A ještě jednou momentky z poslední okružní jízdy po USA (předchozí viz blog 3. července 2010 a 26. června 2010).

Ani raketa Saturn-1B stojící coby poutač u dálnice I-65 na hranicích Tennessee a Alabamy není pro čtenáře tohoto blogu žádnou novinkou - viz záznam 28. října 2008. (Ostatně, k vidění byla i v knize Poklady kosmonautiky jako velká podkladová fotografie na straně 49.) Ale když už byla při cestě, tak jsme zastavili a na program Apollo (jehož byla součástí) zavzpomínali.

Nedovedete si přestavit, jakými silnicemi čtvrté třídy musí člověk absolvovat cestu, aby se dostal do městečka Mitchell v Indianě (je to ještě větší zapadákov, než Wapakoneta - viz blog 7. července 2010 - která je dle počtu obyvatel dvojnásobně větší). Co nás sem táhlo? Fakt, že jde o rodné město astronauta Guse Grissoma (suborbitální Mercury Liberty Bell 7, premiérový let nové lodi Gemini-3 a požár v kabině Apollo-1). V místním lesním parku je přitom jeho památník (Virgil I. Grissom Memorial). Ač má pouhé tři místnosti (a kino, které ovšem má nějaké tři řady sedadel), je perfektně vyvedený. Najdeme tu kosmickou loď Gemini-3 (uprostřed lesa je to možná poněkud nečekané) a desítky unikátních exponátů, vesměs věnovaných Grissomovou rodinou (podpisy, dokumenty, artefakty, propustky, rukavice, helmy...). Při srovnání dvou podobných muzejí ve Wapakonetě a v Mitchellu vychází to druhé tak o deset tříd výše...

Wapakoneta je malé ospalé městečko asi hodinu jízdy severně od Daytonu (viz blog 6. července 2010). Nebylo by ničím zvláštní, kdyby se tu 5. srpna 1930 nenarodil Neil Alden Armstrong - první člověk, který vkročil na Měsíc. Proto je zde vybudováno Armstrong Air and Space Museum. Nemohli jsme vynechat (mj. je tu návratový modul lodi Gemini-8), ale kdovíjak uchváceni jsme nebyli. Málo informací a artefaktů o Armstrongovi, kosmonautice, historii - prostě taková prazvláštní směska bez hlavy a paty. Myslím, že rodné město Neila Armstronga by o něm mohlo dát dohromady výrazně více artefaktů. (V protilehlém McDonaldovi bylo několik vitrín s mnohem zajímavějšími fotografiemi a předměty - majitelka je totiž Armstrongovou spolužačkou. Přitom ve Wapakonetě je prakticky každý Armstrongovým spolužákem, tak proč v jeho muzeu mají vystaveno houbeles?) Osobně mě nejvíce zaujal podpis desetiletého Armstronga na skautské zástavě a sbírka metálů, které dostal během svého turné následujícího v roce 1969 po přistání na Měsíci.

Národní muzeum leteckých sil ve městě Dayton (stát Ohio) na letecké základně Wright-Patterson AFB je instituce, která rozhodně stojí za návštěvu. Kosmická expozice sice není velká (přesto v ní najdete například návratovou kabinu Apolla-15 nebo dvě neletěné lodi Mercury a Gemini-B - a navíc mnoho exponátů z oblasti raketové techniky), ale v letecké se tají dech i laikovi. Je zde vystaveno prakticky všechno, co kdy americké letectvo používalo: B-1B, B-2 Spirit, XB-70 Valkyrie, SR-71 Blackbird, všechny "létající pevnosti" (včetně stroje B-29 Bockscar, který svrhl atomovou bombu Fat Man na Nagasaki) či stíhačky ze všech možných i nemožných válek, experimentální stroje a další a další a další... Na alespoň letmou prohlídku jeden den nestačí - a to nehovoříme o okolních "atrakcích" jako je například Memorial Park (obsahuje přes 500 různých pomníků a památníků) nebo po okolí muzea roztroušené pamětní desky a další mementa připomínající činnosti bří Wrightů.

Bez mučení se přiznám, že tato lokalita nebyla na naší cestě v plánu. Ale Osud tomu chtěl jinak. Aneb když jsme odlétali za oceán, tak v Glennově kosmickém středisku NASA (stát Ohio) kabina Skylab SL-3 už nebyla vystavena - a v Great Lakes Science Center vystavena ještě nebyla (viz blog 2. července 2010). Jenže ouha: jsem v USA, čtu si kosmické novinky na internetu a najednou vidím, že kabina byla právě v dotyčný den (!!!) převezena z Glennova střediska do Great Lakes Science Center a že zde bude již druhý den vystavena. Okamžitě měníme směr jízdy i plány a míříme do Clevelandu, kde jsme mezi prvními, kdo mají kabinu možnost vidět v novém "působišti". Operativněji to už snad nešlo...

Dnes opět nějaké nekosmické momentky z cest.

Kdysi se jmenovalo Lewisovo (někde doma bych určitě ještě vyštrachal vlastnoručeně pořízenou fotografii s tímto jménem), dnes je Glennovo - výzkumné středisko NASA v Clevelandu ve státě Ohio. Ještě loni na podzim zde bylo i návštěvnické středisko, ovšem jen minimálně navštěvované - a tak zavřelo brány a bylo přemístěno do Great Lakes Science Center (viz poslední obrázek). Něco málo informací jsem přinesl na blogu 19. února 2010.

V Chicagu jsme zavítali ještě do jedné instituce: Museum of Science and Industry. Zde je k vidění (opět: kromě mnoha a mnoha jiných exponátů) loď Mercury Aurora 7 astronauta Scotta Carpentera a kabina Apollo-8 (kteroužto misi snad netřeba zdlouhavě představovat). Muzeum je rozsáhlé a zajímavé a rozhodně stojí za návštěvu: třeba i proto, že je zde k vidění nacistická ponorka U-505 (poslední snímek).