Společnost Sierra Nevada Corp. upřesnila zamýšlený plán zkoušek svého miniraketoplánu Dream Chaser. Jeho shoz se nakonec uskuteční z vrtulníku CH-53 Sea Stallion nebo CH-47 Chinook (původně se hovořilo o použití letounu White Knight Two; viz blog 30. března 2012) počátkem letošního léta a půjde o bezpilotní misi. Až pokud by NASA uvolnila finance na pokračování vývoje stroje, přejde se k pilotovanému atmosférickému testu: snad v roce 2014. Mělo by jít o druhý prototyp určený k suborbitálním zkouškám, stroj bude vybavený vlastními hybridními motory (s těmi se počítá i v případě selhání nosné rakety jako se záchranným systémem) a bude shazovaný z letounu (možná právě zde přijde ke slovu White Knight Two). Pilotované zkoušky má provést bývalý astronaut NASA a nynější zaměstnanec Sierra Nevada Corp. Steven Lindsey – firma s ním počítá i pro první orbitální test miniraketoplánu v roce 2015 nebo 16.

V souvislosti s přípravou čínského pilotovaného letu Shenzhou-9 se objevilo datum startu: 17. června 2012 (prý jde o počátek osmidenního startovacího okna). Kdyby bylo pravdivé, došlo by ke spojení se stanicí Tiangong-1 dne 20. června, k odpojení od ní 30. června a ještě tentýž den k přistání. – ČLR každopádně potvrdila (tisková zpráva CALT), že ve tříčlenné posádce bude i první čínská kosmonautka. Na čínských webech se pak objevilo i to, že by mělo jít o majorku Liu Yang (33).

Již zítra... Aneb počátkem týdne se objevily zvěsti o možném odkladu startu rakety Falcon-9 s lodí Dragon k Mezinárodní kosmické stanici z 19. května na červen. Bylo to snad poprvé, co se zprávy o odkladu startu společnosti SpaceX neukázaly jako pravdivé, a tak se přece můžeme těšit na start v sobotu v 10:55 h středoevropského času. Již zítra... - Při této příležitosti malá směska emblémů: zleva aktuální mise lodi Dragon, emblém připomínající setkávací čínskou misi Shenzhou-8/Tiangong-1 z loňského podzimu, na kterou výše uvedená výprava Shenzhou-9 naváže, a nakonec vydařené logo konference o výzkumu na Mezinárodní kosmické stanici, která se uskuteční v Denveru (stát Colorado) na konci letošního června.

Dnes se spustí docela solidní „raketostroj“: během zhruba pěti hodin nás čekají tři kosmické starty. Program dnešního dne otevře v 16:05 h středoevropského času ruská raketa Sojuz vynášející z kosmodromu Pleseck zpravodajskou družici Kobalt-M, štafetu převezme japonská H-2A v 18:39 h středoevropského času (kosmodrom Tanegašima, družice GCOM W1/ Shizuku a Kompsat 3) a následně přijde opět na řadu ruský nosič, a to raketa Proton s družicí Nimiq-6 (Bajkonur, 21:12 h středoevropského času).

Další pár družic Galileo odstartuje na třetí raketě Sojuz z Francouzské Guayany 28. září 2012. Na této upřesňující informaci by nebylo nic světoborného (o odkladech vypuštění jsem psal na blogu 7. února 2012), kromě faktu, jakým byla oznámena: ESA na svých stránkách hrdě informuje, že Next Galileo satellites to launch after the summer (Příští družice Galileo odstartují po létě). Úžasná formulace! Proč „po létě“, proč nenapíšou přímo „na podzim“? Asi by to nevypadalo tak dobře...

Společnost SpaceX by nakonec podporu pro svůj texaský kosmodrom mohla získat (viz blog 14. května 2012). Podle nejnovějších informací by „stát osamělé hvězdy“ (= Texas) mohl podpořit rozjezd kosmodromu částkou 3,2 mil. dolarů. V úterý 15. května 2012 se každopádně uskutečnilo setkání s místními občany, kde společnost SpaceX představila svůj záměr: mj. hovořila o maximální frekvenci startů, která bude dvanáct raket ročně – z toho nejvýše dvě Falcon Heavy (zbytek Falcon-9 a suborbitální mise). Kosmodrom má zaměstnat 600 místních obyvatel s průměrným platem 55 tisíc dolarů ročně - což je 80 procent nad průměrem platů v celé lokalitě. Zveřejněny byly i první vizualizace nového kosmodromu.

Zatímco druhý zkušební prototyp raketoplánu X-37B OTV-2 dosud krouží na oběžné dráze (start 5. března 2011, ve vesmíru je tedy patnáctý měsíc), první prototyp OTV-1 se těší na návrat na oběžnou dráhu. Jeho start – ovšem s designací OTV-3 – je předběžně plánovaný na 12. října 2012 na palubě rakety Atlas-5 z mysu Canaveral.

Doplnění informace o kosmickém dopravním systému (raketa + pilotovaná loď) Liberty z blogu 10. května 2012: společnost ATK uvedla, že velitel první zkušební mise lodi Liberty již byl vybrán. Pochopitelně jej nejmenovala. Takže jen naprosto volné doplnění této informace: u ATK pracují bývalí astronauti NASA James Halsell (Columbia STS-65/1994, Atlantis STS-74/1995, Columbia STS-83/1997, Columbia STS-94/1997 a Atlantis STS-101/2000), Charles Precourt (Columbia STS-55/1993, Atlantis STS-71/1995, Atlantis STS-84/1997 a Discovery STS-91/1998) a Kent Rominger (Columbia STS-73/1995, Columbia STS-80/1996, Discovery STS-85/1997, Discovery STS-96/1999 a Endeavour STS-100/2001). Všichni jmenovaní mají za sebou několik kosmických letů – a všichni mají zkušenost coby velitelé raketoplánů... (Na Precourta bych si ovšem nevsadil: svého času měl vážné zdravotní problémy se zády, které jej vyřadily dokonce i z jakéhokoliv jiného létání, než běžnými dopravními stroji.) – A ještě jedno doplnění: firma ATK uvedla, že je připravena bez financování NASA uskutečnit jeden start rakety Liberty v roce 2014, ale už nikoliv zamýšlený zkušební let stejnojmenné lodi o rok později.

Při předváděcím letu ruského stroje Suchoj Superjet-100 zahynul 9. května 2012 i Aleksander Jabloncev, který byl kapitánem letounu. Jabloncev byl vybraný k letům na kosmoplánu Buran a od května 1989 do dubna 1991 úspěšně absolvoval základní kosmonautický výcvik ve Hvězdném městečku: bez zajímavosti jistě není fakt, že při výcviku se naplno věnoval své práci zkušebního pilota – klobouk dolů! Formálně byl zařazený do „Skupiny kosmonautů GKNII VVS V. P. Čkalova“, z níž se měli rekrutovat piloti Buranu. Byla to ale jen čestná funkce, protože programu už byl v té době ve stádiu klinické smrti – definitivní tečku za ním udělal prezidentský dekret Borise Jelcina 30. června 1993. Skupina přesto formálně existovala ještě více než tři roky: rozpuštěna byla až koncem září 1996. Jabloncev tehdy dostal nabídku od Pjotra Klimuka (tehdejší velitel Střediska řízení kosmických letů) na zařazení do regulérního oddílu kosmonautů. Jabloncev to ale odmítl, protože létání v lodích Sojuz nepovažoval za skutečné létání. (Mimochodem, z podobných důvodů odmítli zařazení mezi kosmonauty i někteří další piloti z projektu Buran.) Postupně se stal šéfpilotem u firmy Suchoj, kde např. usedl za řízení stroje Superjet-100 při prvním letu v roce 2008: rutinní propagační mise s ním se mu ovšem minulý týden stala osudnou...

Firmy SpaceX a Bigelow Aerospace se rozhodly spojit síly a začnou nabízet společný produkt: lety pilotovanou lodí Dragon na „nafukovací“ kosmickou stanici BA-330. Jejich cílovou skupinou mají být národní kosmické agentury, komerční společnosti a univerzity, které by tak měly získat přístup k unikátnímu mikrogravitačnímu prostředí. Obě firmy zahájí společnou marketingovou kampaň v asijských zemích, nejprve v Japonsku. A to hned po startu příští rakety Falcon-9 se (zatím) bezpilotní lodí Dragon. – Jen připomínám, že Bigelow se o něco podobného pokusil už dříve, když s firmou Lockheed Martin vypracoval a nabízel koncept lodi Orion Lite (volně „odlehčený Orion“). Ač Bigelow tvrdil, že má zákazníky a kontrakty, nakonec své podnikání omezil s tím, že „předběhl dobu“.

SpaceX ještě jednou: firma si najala kancelář K&L Gates, aby v jejím zájmu lobbovala ve prospěch „komerčních nákladních a pilotovaných programů NASA“. Protože v USA je povinná registrace a zveřejňování podobných aktivit a smluv, víme, že SpaceX zaplatila čtyřem jiným lobbystickým firmám za první tři měsíce letošního kalendářního roku 240 tisíc dolarů.

Součástí aktivit na záchranu družice Envisat bylo její nafotografování pomocí „zpravodajských prostředků“: snímky (tyto pořídila francouzská družice Pleiades) ukázaly, že satelit je celistvý (= nerozpadl se např. vinou kolize) a stabilní (= zběsile nerotuje). Příčinu nečekaného odmlčení se každopádně dodnes nepodařilo zjistit a ESA observatoř prohlásila za ztracenou (viz blog 9. května 2012).

Firma SpaceX dokončila ověřování software potřebného pro přibližovací a setkávací manévry s Mezinárodní kosmickou stanicí. Nic by tak již nemělo stát v cestě startu rakety Falcon-9 s lodí Dragon, který je aktuálně plánovaný na sobotu 19. května v 10:55 h středoevropského času.

Firma SpaceX již delší dobu pokukuje po novém kosmodromu, ze kterého by chtěla udělat „komerční mys Canaveral“. Pokud nepočítáme Vandenberg v Kalifornii vhodný pro starty na polární dráhy, pak právě z mysu Canaveral chce vypouštět náklady pro vládní agentury (viz Dragon tento týden). Jako hlavní místo svých pro nový kosmodrom nedávno SpaceX označila okres Cameron County v Texasu: jen kousek od hranic s Mexikem. Jenže SpaceX nyní ústy svého zakladatele Elona Muska uvedla, že představitelé státu Texas nemají velký zájem projekt podpořit – a že v souvislosti s utlumováním aktivit v Johnsonově kosmickém středisku „očekával větší vstřícnost“. Jakou vstřícnost očekával, neuvedl. Uvedl ale, že SpaceX místo pro komerční kosmodrom stále hledá a v úvahu přicházejí lokality na Aljašce, v Kalifornii, na Floridě a ve Virginii. Ještě loni na podzim (viz blog 29. listopadu 2011) obsahoval seznam Portoriko, Texas, Florid a Havaj.

Koncem května se vydá z Floridy do Texasu replika raketoplánu Explorer (její první pohyb viz blog 4. ledna 2012). Při příležitosti jejího připlutí do Houstonu bude v Johnsonově kosmickém středisku uspořádaná od 1. do 3. června oslava „Shuttlebration“. Na prvním obrázku je její logo, na druhém pak koláž příjezdu raketoplánu do Houstonu a na třetím vizualizace jeho budoucího umístění v návštěvnickém středisku.

Vypuštění evropské meteorologické družice MetOp-B, které bylo plánováno na 23. května, musela společnost Starsem odložit. Důvodem jsou blíže neupřesněné rozepře mezi Ruskem a Kazachstánem ohledně odhazování vyhořelých stupňů rakety Sojuz po startu z Bajkonuru. Raketa Sojuz ve verzi 2.1a totiž poletí na dráhu blízkou k polární dráhu, a tudíž na kazašský kosmodrom neobvyklým severním směrem. Na druhé straně: v říjnu 2006 už podobným způsobem (stejná dráha, stejný kosmodrom, stejný nosič) odstartoval MetOp-A – a nikomu to nevadilo. Družice a její zhruba dvouměsíční odklad vypuštění je holt obětí „vyšší hry“.

ESA hodlá do konce června udělit dva kontrakty (na jeden rok, každý v hodnotě cca 2 mil. euro) na návrh nové nosné rakety, která by za nějakých patnáct let mohla nahradit dnes používanou Ariane-5. Raketa by měla být výrazně menší (schopná dopravovat samostatné satelity o hmotnosti 3000 až 6500 kg na dráhu přechodovou ke stacionární; Ariane-5 je musí vynášet po dvou o celkové hmotnosti 10000 kg, protože je příliš silná a drahá) a především levnější z hlediska výroby i provozu. „Roky posloucháme, že průmyslový sektor nedokáže snížit cenu rakety Ariane-5 díky omezením vyplývajícím z nutnosti geografické spravedlnosti během rozdělování zakázek,“ uvedl generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain. „Takže jsme teď všem řekli: zapomeňte na toto omezení a předveďte, co dokážete udělat.“ – Rozhodně zajímavý přístup, ale uvidíme, zdali bude nakonec politicky průchozí. Ale i tak jsem zvědavý, co evropský kosmický průmysl tentokrát představí...

Prakticky bez jakékoliv pozornosti odborné i laické veřejnosti a médií se dnes přepisovala historie české kosmonautiky. Aneb firma Frentech Aerospace s.r.o. prezentovala na tiskové konferenci uzavření největšího českého komerčního kosmického kontraktu v historii: ve tvrdé mezinárodní konkurenci získala kontrakt od společnosti Thales Alenia Space na dodávku mechanismů pro rozvinutí slunečních panelů pro 83 telekomunikačních družic Iridium Next. Půjde celkem o 498 kusů mechanismů (každá družice jich ponese šest), přičemž hodnota kontraktu je 1,9 miliónu eur (cca 45 mil. Kč). Právě ona skutečnost, že jde o komerční kontrakt, je důležitá: nejde o žádný grant, dotaci, přerozdělování na základě geografické příslušnosti apod. Na tiskové konferenci i po ní zaznělo mnoho zajímavého o pozadí uzavírání kosmických kontraktů a výběru partnerů pro vesmírné projekty: a kromě jiného také informace o dalších chystaných kontraktech firmy Frentech Aerospace - před podpisem je smlouva s ESA o vývoji nové technologie pro telekomunikační satelity a jedná se o zapojení firmy do výroby družic Meteosat třetí generace. - Gratuluji a přeji (si) „Jen houšť a častěji!“

S tím, jak se blíží „vyřazovací boje“ v oblasti udělování kontraktů na vývoj nové komerční (resp. nových komerčních) pilotovaných lodí v USA, snaží se jednotliví uchazeči zviditelňovat. Nejde přitom jen o větší otevřenost a prezentování dosažených (a smluvně podmíněných) cílů, nýbrž i slibování světlých zítřků. Sem patří například zamýšlený pronájem haly OPF-3 v Kennedyho kosmickém středisku pro loď CST-100 firmy Boeing: pokud získá dostatečně zajímavou zakázku (viz blog 1. listopadu 2011). Nebo zájem SpaceX o rampu 39A a související infrastrukturu pro rakety Falcon-9 či Falcon Heavy: pokud jí za toto využití bude zaplaceno (viz blog 16. března 2012). Nyní s podobným záměrem přišla i společnost Sierra Nevada Corporation, která zatím vyvíjí raketoplán Dream Chaser: oznámila, že hodlá výrazně zvýšit využití Kennedyho kosmického střediska i zařízení na mysu Canaveral – s odpovídajícím zvýšením zaměstnanosti ze současných 300 osob na „až několik tisíc“. Její zamýšlená flotila tří až pěti raketoplánů by měla využívat zdejší hangáry (nepřímo bylo naznačeno, že zájem je o jeden hangár OPF z programu raketoplánů), startovací rampy raket Atlas-5 stejně jako přistávací dráhu SLF (Shuttle Landing Facility). Pokud... Ano, hádáte správně. Pokud dostane odpovídající kontrakt.

Ententýky, dva špalíky, někdo bude muset z kola ven. Aneb počítejte se mnou: v Kennedyho kosmickém středisku jsou k dispozici tři hangáry OPF (Orbiter Processing Facility), ve kterých byla prováděna meziletová údržba raketoplánů. Nyní jsou volné. Zájem o jejich využití je ovšem velký: kromě výše uvedených firem Boeing (OPF-3 pro loď CST-100), SpaceX pro pilotovanou verzi lodi Dragon (měla by se jmenovat Dragon Rider) a Sierra Nevada pro flotilu raketoplánů Dream Chaser je tu ještě zájem firmy Lockheed Martin, která hodlá provádět kompletaci lodi Orion přímo na Floridě, a amerického letectva, které projevilo o jeden hangár OPF zájem pro svůj program raketoplánů X-37B OTV (Orbital Test Vehicle). To je pět zájemců o tři hangáry. Myslím, že jasněji bude v červenci, kdy hodlá NASA zúžit počet firem, kterým finančně pomáhá s vývojem budoucí komerční lodi. (Ale i tak se může stát, že se okruh zájemců o hangáry zúží jen z pěti na čtyři. Pořád je to mínus jeden hangár...)

A to se do „přecpaného“ (byť jen virtuálně – od posledního startu uplynulo už deset měsíců a nejbližší pevně plánovaný až na prosinec 2017) Kennedyho kosmického střediska se nejspíše bude cpát ještě firma ATK, která včera (jak jsem informoval na blogu 9. května 2012) přinesla „zásadní informaci o vývoji rakety Liberty“. Ona informace spočívala v tom, že ATK chystá společně s raketou vývoj kosmické lodi Liberty. Podle zveřejněných plánů by raketa mohla letět již v roce 2014, s pilotovanou lodí pak o pouhý rok později. Na vývoji lodi prý pracuje od roku 2009, kdy ve spolupráci s NASA rozjela práce na kompozitní kabině CCM (Composite Crew Module). Tehdy šlo jen o testovací projekt, protože NASA se v pilotované kosmonautice kompozitům vzhledem k nejasným vlivům dlouhodobého působení kosmického prostředí na ně brání. (Např. u lodi Orion se s nimi počítá až v pozdějších fázích vývoje, přestože mají ušetřit 10 až 15 procent hmotnosti konstrukce.) - Bez zajímavosti jistě není tvrzení společnosti ATK, že bude pokračovat ve vývoji systému Liberty (raketa + loď), i když nezíská financování od NASA: jen zvolní tempo prací. A že výcvik posádky pro první let začne za tři až šest měsíců...

Evropská kosmická agentura informovala, že družici Envisat, s níž bylo před měsícem přerušeno jakékoliv spojení (viz blog 12. dubna 2012), považuje za ztracenou. Přesnou závadu se nepodařilo zjistit a šetření bude dále probíhat: satelit každopádně fungoval více než dvakrát tak dlouho, kolik byla jeho pětiletá plánovaná životnost. ESA se sice formálně nevzdává možnosti obnovení provozu observatoře, ale střízlivě ji hodnotí jako „nepravděpodobnou“.

Ať bude rozpočet NASA na meziplanetární mise optimistický či pesimistický, kosmická agentura nebude schopná vyslat do konce desetiletí na Mars další robotickou misi. Uvedl to Orlando Figueroa, předseda skupiny Mars Program Planning Group při NASA. Podle něj je možné – finančně i technicky – bez problémů připravit na startovací okno 2018 orbitální sondu nebo je možné (v nejoptimističtějším případě) uvažovat o statickém výsadkovém modulu. Pokud bychom se ale bavili o mobilní misi, v úvahu podle něj přichází možnost startu nejdříve v roce 2020.

Společnost ATK na dnešek oznámila zveřejnění „zásadních informací“ o svém zamýšleném nosiči Liberty (hybrid pomocných motorů z raketoplánů coby prvního stupně a středového stupně z Ariane-5 coby druhého stupně – úvodní oznámení viz blog 8. února 2011). Raketa Liberty je součástí druhého kola programu NASA na vývoj komerčního dopravního prostředku: i když na ni přímo nejdou žádné finanční prostředky a firma ATK veškeré práce vykonává „na své triko“.

Nejen zamýšlená loď společnosti Blue Origin absolvovala zkoušky v aerodynamickém tunelu (viz blog 30. dubna 2012), ale zamířil do něj i „konkurenční“ miniraketoplán Dream Chaser. Byly studované jeho aerodynamické vlastnosti jak ve spojení s nosnou raketu Atlas-5, tak při samostatném letu.

Společnost SpaceX oznámila, že start rakety Falcon-9 s lodí Dragon – první soukromé plavidlo, které zamíří k Mezinárodní kosmické stanici – se uskuteční „ne dříve, než“ 19. května 2012. Záložním termínem startu je pak 22. květen. Mise má trvat osmnáct dní: pokud všechny testy na oběžné dráze dopadnou na výbornou, má se Dragon čtvrtý den letu připojit ke stanici.

Indie vypustila na oběžnou dráhu pomocí rakety PSLV družici RiSat-1 vybavenou radarem pro dálkový průzkum Země: stala se tam jednou z mála zemí světa, které disponují touto strategickou kapacitou. Kromě zemědělství, zvládání přírodních katastrof nebo lesnictví najde totiž radar své uplatnění pochopitelně i ve vojenství.

Jen pro zajímavost: indická raketa PSLV má docela slušnou úspěšnost, z dosavadních 21 startů (od roku 1993) se 19 skončilo úspěchem (přitom současný start byl 17 vydařeným v řadě) a jeden částečným úspěchem. Na letošní rok se přitom chystají ještě dva starty. – Naproti tomu silnější nosič GSLV se potýká s problémy: ze sedmi startů v letech 2001 až 10 se jen dva skončily úspěchem a jeden částečným úspěchem (vydařené byly jen starty číslo dva a tři – z posledních čtyř se tak nepovedl žádný!). Další start plánovaný na letošní září či říjen tak bude opravdu ostře sledovaný.

Dosud neznámý útočník vypálil minulý týden tři střely na technologický model rakety Saturn-5 (SA-500D alias Saturn V Dynamic Test Vehicle) umístěný v Davidson Center for Space Exploration (součást U.S. Space & Rocket Center, které je umístěno vedle Marshallova kosmického střediska v Huntsville, Alabama). Dva projektily zasáhly třetí stupeň rakety (ale jen škrábly jeho povrch), třetí proletěl mezi prvním a druhým stupněm. Po útočníkovi i motivu policie pátrá. Zatím bylo zveřejněno jen tolik, že šlo o tři projektily ráže 7,62 mm vypálené z rychlopalné pušky nejspíše z automobilu projíždějícího po blízké dálnici. – Na druhém a třetím řádku jsou snímky střediska, rakety a zvláště jejího třetího stupně z našich předchozích návštěv (viz blog 27. října 2008 a 12. července 2010).

Měla to být jedna z (mála) priorit „Kosmonautiky pro 21. století“, jak ji sliboval prezident Barack Obama. Namísto toho živoří – alespoň dle zprávy Národního výzkumného výboru. Řeč je o dálkovém průzkumu Země. Zpráva totiž upozorňuje, že vinou několika faktorů (krácení rozpočtů, růst nákladů, selhání nosných prostředků a změn ve velikosti nebo zaměření družic) jsou dnes americké prostředky dálkového průzkumu Země v horším stavu, než před pěti lety. A vyhlídky do budoucna jsou neradostné, zpráva dokonce hovoří o „rapidním poklesu“ kapacit s tím, jak se mise odkládají, ruší nebo byly ztraceny při haváriích. Dálkový průzkum Země přitom nezahrnuje jen hezké obrázky z oběžné dráhy, ale třeba i kritická data týkající se vývoje a předpovědi počasí nebo informace potřebné pro dlouhodobé studium klimatu.

ESA vybrala k realizaci misi JUICE (JUpiter ICy moons Explorer), což je meziplanetární sonda do systému „krále planet Jupitera. Automat má odstartovat na palubě rakety Ariane-5 v roce 2022, na oběžnou dráhu planety bude navedený o osm let později. Po dvou letech činnosti (mj. jeden průlet u měsíce Callisto a dva u Europy) vstoupí na oběžnou dráhu měsíce Ganymedes a bude jej ještě nejméně rok zkoumat.

Za přítomnosti nejméně patnácti kosmonautů se v Berlíně od středy do dneška konalo ISS Symposium 2012: konference věnovaná historii, současnosti a budoucnosti vědy na Mezinárodní kosmické stanici. Přednášky zajímavé a silně inspirativní, odjížděl jsem z Berlína s hlavou plnou nových nápadů. - A když je řeč o kosmonautech: v první řadě je druhém snímky je Millie Hughes-Fulfordová (Columbia STS-40/1991), v druhé řadě na druhém snímku Čiaki Mukaiová (Columbia STS-65/1994 a Discovery STS-95/1998), ve třetí řadě pak postupně Takao Doi (Columbia STS-87/1997 a Endeavour STS-123/2008), Pedro Duque (Discovery STS-95/1998 a Sojuz TMA-3/2003) a Leopold Eyharts (Sojuz TM-27/1998 a Atlantis STS-122/2008).

Družicový operátor DigitalGlobe oznámil, že na svůj chystaný satelit WorldView-3 (plánovaný start na raketě Atlas-5 v roce 2014) umístí přístroj schopný provádět dálkový průzkum Země v infračerveném spektru. Podle představitelů společnosti přístroj umožní zobrazovat detaily, které ve viditelném spektru často nejsou vidět. Pozorování v infračerveném spektru (rozlišení má být 3,7 m oproti 0,3 m v černobílém a 1,2 m v barevném viditelném spektru) má jednu velkou výhodu: umožňuje snímkovat i v noci, skrze mraky – nebo i v jinak ztížených podmínkách. Samozřejmě, že jeho hlavní využití je v oblasti vojenského průzkumu. Pokud mě paměť neklame, je to poprvé, co se na soukromém satelitu vydá do vesmíru takovýto infračervený senzor.

Jen pro úplnost: společnost DigitalGlobe a její konkurence GeoEye získaly v roce 2010 desetiletý kontrakt od americké agentury NGA (National Geospatial-Intelligence Agency) na dodávky satelitních snímků v hodnotě 7 mld. dolarů. (Solidní kontrakt pro ne příliš známou soukromou firmu, že? - Jinak mimochodem docela slušný příklad komerčního modelu v kosmonautice.) DigitalGlobe má dnes ve vesmíru družice QuickBird (start 2001), WorldView-1 (2007) a WorldView-2 (2009), které společně nafotografovaly přes miliardu kilometrů čtverečních zemského povrchu (tedy šestinásobek celkové plochy planety Země).

Máme tu dvě nové fotografie zachycující posádky Mezinárodní kosmické stanice. První ukazuje posádku lodi Sojuz TMA-06M (plánovaný start 15. října 2012), druhá 33. základní posádku ISS (tu utvoří právě osazenstvo lodi Sojuz TMA-06M plus posádka předchozího korábu Sojuz TMA-05M).

Soutěž deníku Metro, která umožnila i českým nadšencům bojovat o místo v suborbitálním letounu Lynx (viz blog 4. listopadu 2011), již zná svého vítěze. Stal se jím student Northeastern University Justin Dowd (22). Coby součást své přípravy k letu (měl by se uskutečnit počátkem roku 2014) absolvuje Dowd mj. let na palubě podzvukového stroje L-39 Albatros.

Navzdory úspěšnému testu zážehu devíti motorů Merlin-1C prvního stupně rakety Falcon-9 v pondělí 30. dubna se letu lodi Dragon na ISS příští pondělí nedočkáme. Společnost SpaceX již informovala NASA, že termín startu 7. května kvůli nutnosti dokončení některých testů nestíhá a že start odkládá. Otázkou je délka odkladu: startovací okno Dragonu k ISS se totiž při aktuální misi „otevírá“ jen jednou za tři dny. Další příležitost pro vypuštění rakety Falcon-9 je tak 10. května, ale ani ta pravděpodobně nebude využita. Následující možnosti budou vynechány, protože by kolidovaly s operacemi pilotované lodi Sojuz TMA-04M (start 15., přílet k ISS 17. května). Dragon tak podle některých informací zamíří ke stanici až koncem května či počátkem června.

ESA zvažuje vývoj unikátního suborbitálního letounu, který by měl sloužit jako mikrogravitační laboratoř. Letoun označovaný jako Vinci by měl být poháněný kapalným kyslíkem a vodíkem a měl by umožňovat cesty nad hranici jednoho sta kilometrů. Jeho hlavním cílem by ale neměla být jako v případě strojů SpaceShipTwo, Lynx nebo třeba nedávno představeného letounu Hermes (viz blog 12. dubna 2012) kosmická turistika, nýbrž čistě vědecké mise. A to jak za účelem zkoumání mikrogravitace, tak třeba kvůli astrononomickým pozorováním (zemská atmosféra pohltí většinu záření, tzn. že z povrchu můžeme provádět jen velmi omezená astronomická sledování).