Čínská orbitální stanice Tiangong-1 (označení „cílové těleso“, které je v rámci doslovných překladů používáno, mi nějak nejde přes jazyk – v cílovém tělese se obvykle nebydlí a nepracuje) provedla sérii úprav své oběžné dráhy. Podle všeho se začíná chystat na přijetí lodi Shenzhou-10. Na kosmodromu Jiuquan zároveň byly dokončeny testy této lodi: protože proběhly úspěšně, byl vydaný souhlas s jejím natankováním (což je nevratný proces).

Nadace X-Prize Foundation zvažuje vypsání finančních odměn pro inovativní koncepty, které by mohly pomoci posunout hranice průzkumu vesmíru dále. Jen připomínám, že nadace stála za cenou Ansari X-Prize (na jejímž konci byl úspěšný suborbitální let raketoplánu SpaceShipOne, který je dnes ve vstupní hale Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C.) nebo Google Lunar Prize (ta už tolik úspěšná není: původní limit pro soutěžící byl do 31. prosince 2012, do kdy se ale neuskutečnil žádný pokus o získání prémie). Nově zvažuje vypsání například „Synthetic Astrobiology X-Prize“ (vývoj umělého organismu, který by měl lidem usnadnit průzkum Marsu), cenu za nejlepší technologii pro odklonění nebezpečných asteroidů, cenu za levný a jednoduchý způsob likvidace kosmického odpadu nebo cenu za snížení finančních nákladů suborbitálních výzkumných letů.

Původně na listopad loňského roku se chystala premiéra filmu Gravity, ale ta byla odložena na 4. října 2013. Co je přesně obsahem filmu, těžko říci: je ale jasné, že se povětšinou odehrává na oběžné dráze. Z kusých informací i traileru vyplývá, že během kosmické vycházky dvou astronautů (resp. astronauta a astronautky) dojde ke střetu kosmické stanice, Hubbleova teleskopu i raketoplánu (a kdovíčehovšeho ještě) s meteority nebo s kosmickým smetím. A oba hlavní hrdinové zůstanou uvězněni ve skafandrech na oběžné dráze: bez možnosti komunikace se Zemí. Film vznikl nákladem 80 mil. dolarů. Tak uvidíme, co nakonec na plátnech (ne)uvidíme.

Sir Richard Branson uvedl v Dubaji na setkání s investory společnosti Virgin Galactic (místní fond Aabar Investments vložil do projektu zhruba 330 mil. dolarů, za což získal 37 procent akcií), že vše směřuje k prvnímu veřejnému suborbitálnímu letu raketoplánu SpaceShipTwo 25. prosince 2013. Vzhledem k tomu, že Branson už dříve avizoval, že se prvního veřejného letu osobně zúčastní, znamená to, že by se tento den měl stát astronautem. – Trochu jsem zapátral v historii a objevil jsem, že Richard Branson sliboval v březnu 2005, že Virgin Galactic začne „komerční provoz za dva a půl roku“. Hovořil tedy o (zhruba) září 2007. Jak vidno, létání do vesmíru v jakékoliv podobě rozhodně není jednoduché a odklady se nevyhýbají opravdu nikomu.

Japonská kosmická agentura JAXA oznámila, že letos v srpnu vypustí do vesmíru dvojici raket. Nejprve má 4. srpna vzlétnout nosič H-IIB s nákladní družicí HTV-4 Kounotori k Mezinárodní kosmické stanici. A následně 22. srpna dojde k premiérovému startu rakety Epsilon: jde o nosič na tuhé pohonné látky, jehož vývoj byl zahájený v roce 2007. Má mít nosnost 1,2 tuny na dráhu 250 krát 500 km (ve třístupňové verzi) nebo 500 kg na dráhu 500 krát 500 km (s přídavným stupněm na kapalné pohonné látky). Při prvním startu ale bude Epsilon toliko ve dvoustupňové verzi, takže ponese jen 280 kg vážící družic SPRINT-A.

Čína představila grafický návrh oficiálních příležitostných obálek, které jsou chystané k nadcházejícímu letu lodi Shenzhou-10 (s pravděpodobným startem 7. června 2013). Obálky jsou chystané ke startu, spojení se stanicí Tiangong-1 a přistání. Jak vidno, ani z nich nejsme ohledně složení posádky o mnoho moudřejší...

První starty rakety Falcon-9 v1.1 (a zároveň první ze západního pobřeží USA, tedy z kosmodromu Vandenberg AFB) se odkládá na 20. července 2013. Tím zároveň dochází k domino-efektu u dalších misí: s družicí SES-8 na srpen, s družicí Thaicom-6 na září, s nákladní lodí Dragon CRS-3 na listopad a s konstelací satelitů Orbcomm na prosinec. (Dosud platný rozpis letů viz blog 10. dubna 2013.) S tím, že nejsou vyloučené další skluzy a že je možné posunutí vypuštění Thaicomu-6 až po Dragonu (což by prakticky jistě znamenalo posun vynesení satelitů Orbcomm do příštího roku).

O víkendu se na Zemi bezpečně vrátilo návratové pouzdro „kosmické Noemovy archy“ – družice Bion-M1 (viz blog 23. dubna 2013). Ta se ale ke svému nákladu zachovala velmi macešsky a stala se pro své pasažéry opravdovou „smrtící pastí“. Experiment Kontur-BM postihla závada: aby nebyla ohrožena vlastní družice a ostatní zařízení, bylo jej nutné vypnout. Tím bylo všech osm pískomilů na palubě odstřiženo od zdrojů vzduchu, potravy a světla – a všichni uhynuli. Stejně tak let nepřežili kvůli technické závadě na vybavení akvária tlamouni mosambičtí (Oreochromis mosambicus) v německém experimentu Omegahab. Bezprostředně po startu také selhal systém dodávky potravy části myší, takže 15 ze 45 zemřelo hladem. A ze zbývajících třiceti celou misi přežilo kvůli dalším útrapám jen šest.

Do sbírky se mi podařilo získat několik příležitostných obálek i s adekvátními razítky, které dokumentují lety nákladních lodí Dragon v loňském roce: jak zkušební (a první zakotvený u ISS) Dragon COTS Demo 2, tak první operační Dragon CRS-1.

„Škatule, škatule, hejbejte se.“ Přesně tuto hru předvedla ESA v nominacích svých kosmonautů do posádek ISS. Pro slot v rámci 46. a 47. základní posádky stanice (start v lodi Sojuz TMA-19M v listopadu 2015) počítala s francouzským kandidátem Thomasem Pesquetem. Z nějakého důvodu (zdravotní?) byl jeho let odložený na pozdější dobu, a tak měl místo zaujmout dánský kandidát Andreas Mogensen. Následně se objevila možnost letu kosmonauta ESA na krátkodobou návštěvu ISS v září 2015 při letu Sojuz TMA-18M: místo měl dostat britský kandidát Tim Peake. Jenže v tu chvíli se zástupci Velké Británie v ESA vzbouřili: vadilo jim, že „jejich“ kosmonaut má dostat jen krátkodobý let. Aby měla ESA klid, tak si Mogensen a Peake vyměnili místa. (Inu, jak vidno, opravdu o nominacích rozhoduje pouze kvalita kandidáta, jak donekonečna ESA omílá.) Andreas Mogensen tak má krátkodobě navštívit ISS na přelomu září a října 2015, Tim Peake se zde zabydlí na téměř půl roku od listopadu 2015. – Nastane tak zajímavá situace, kdy kosmonauti ESA poletí ve dvou lodích po sobě. A nejen to: v obou lodích bude občan Velké Británie, protože na Sojuzu TMA-18M má letět „kosmická turistka“ Sarah Brightmanová.

V roce 1972 najezdili astronauti Eugene Cernan a Harrisom Schmitt ve vozidle Rover na Měsíci 35,744 kilometrů. Až dosud to byl přitom platný americký rekord v délce jízdy na jiném kosmickém tělese. Nyní tento výkon překonal na Marsu robot Opportunity, když včera urazil 80 metrů a dosáhl tak celkové najeté vzdálenosti 35,76 km. – Jinak absolutní rekord dosud drží sovětský Lunochod 2, který urazil 37 km.

Druhé letošní číslo magazínu Ekofutura obsahuje můj článek „Rozdrtí nás kosmické kladivo?“

Ruský kosmonaut Pavel Vinogradov, t.č. velitel Mezinárodní kosmické stanice, si připsal další „prvenství“ v historii: přímo z oběžné dráhy podal s pomocí elektronického podpisu a webového formuláře daňové přiznání ke svému pozemku u Moskvy. (Možná si v této souvislosti vzpomenete na Apollo 13, kdy na poslední chvíli do posádky zařazený Jack Swigert zapomněl podat své daňové přiznání a prosil řídicí středisko, ať mu u berňáku vyprosí odklad.)

Minulý týden uskutečnila Čína neobvyklý suborbitální test: raketa při něm dosáhla výšky přes deset tisíc kilometrů (typické suborbitální lety jsou přitom v řádu stovek kilometrů). Hned se objevily spekulace, což za neobvyklým profilem letu je. Nemohlo jít třeba o neúspěšný pokus o kosmický start? Spojené státy se nyní kloní k názoru, že šlo o test protidružicové zbraně. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to nové kolo kosmického zbrojení, protože žádná jiná země podobnou kapacitu nemá a nikdy neměla – a určitě nikdo nebude nečinně přihlížet tomu, jak nejlidnatější země světa získává v určité oblasti strategickou převahu. – Deset tisíc kilometrů je totiž velmi blízko středním drahám, na kterých se pohybují třeba navigační družice systémů GPS, GLONASS nebo Galileo (19100 až 23200 km). A jen o kousek výše je geostacionární oběžná dráha (35800 km). Já vím, je to ještě kus cesty: ale evidentně Čína nesměřuje na dráhy kolem deseti tisíc kilometrů, kde vůbec nic nelétá...

Tento týden jsme si připomněli čtyřicáté výročí startu orbitální stanice Skylab. Při této příležitosti jsem vystoupil ve Studiu 6 České televize. – O stanici Skylab pak budu hovořit i zítra (= sobotu 18. května) v Jihlavě v rámci přednášky „Apollo: velké sny a tvrdá realita“ (od 18:00 h v přednáškovém sále Muzea Vysočiny, Masarykovo náměstí 55). Akci pořádá Jihlavská astronomická společnost a portál Kosmonautix.cz (v rámci svého tradičního jarního setkání příznivců kosmonautiky).

V Langleyově výzkumném středisku NASA (Hampton, stát Virginia) tento týden provádí astronauti Gregory H. Johnson (Endeavour STS-123/2008 a Endeavour STS-134/2011) a Rex Walheim (Atlantis STS-110/2002, Atlantis STS-122/2008 a Atlantis STS-135/2011) na simulátoru zkoušky přistání s miniraketoplánem Dream Chaser. Trénují posledních šedesát sekund letu z výšky tří kilometrů, a to za různých podmínek – povětrnostních i technických (selhání systémů).

Loni v listopadu požádala NASA vědce o návrhy na využití dvou teleskopů, které dostala darem od NRO (viz blog 22. června 2012). Sešlo se celkem šedesát projektů; mezi nimi i celá řada zajímavých nápadů. Například teleskop na oběžné dráze Marsu, observatoř pro pátrání po exoplanetách, optická komunikační stanice pro spojení se vzdálenými sondami, družice pro studium kosmického počasí a soustavy Země-Slunce nebo sonda pro výzkum horních vrstev zemské atmosféry.

„GROVER je jako kosmická sonda, ale operuje na zemském povrchu,“ komentuje bývalý inženýr NASA Michael Comberiate. A jedním dechem dodává: „Dokáže bez přímého dozoru přežít měsíce v nehostinném prostředí.“ GROVER (Goddard Remotely Operated Vehicle for Exploration and Research) je automatický robot se slunečními bateriemi (na druhém snímku je při zkouškách bez nich), který od počátku května samostatně zkoumá ledové pláně Grónska s pomocí radaru – a bude je zkoumat až do 8. června. Má hmotnost 400 kg a využívá technologie vyvinuté právě pro meziplanetární sondy: stejně jako nové technologie testuje.

Únik čpavku je zpět – nic neuniká, šlo o falešný signál. Tyto dvě rozporuplné zprávy týkající se opravy chladicího systému na jednom z panelů slunečních baterií ISS jsme mohli zaznamenat v uplynulých hodinách. V tuto chvíli každopádně vše nasvědčuje tomu, že opravdu šlo o planý poplach a že únik čpavku byl zastaven. Nicméně (jak jsem psal na blogu 13. května 2013), „potrvá několik týdnů, než se definitivně prokáže, že je vše v pořádku.“

Evropský kosmonaut Timothy Peake (Velká Británie) oznámil, že v nejbližších dnech získá letovou nominaci na ISS. Stal by se tak posledním ze šesti kosmonautů z výběru ESA z roku 2009, který získá letovou nominaci – a to před tím, než koncem tohoto měsíce odstartuje první z výběru! Tedy: pokud se „oficiálně“ potvrdí, že Andreas Mogensen (Dánsko) poletí na krátkodobý let na přelomu září a října 2015 a Thomas Pesquet (Francie) na dlouhodobý od listopadu 2015 do května 2016.

Během svého pátého testovacího letu dosáhlo zařízení Grasshopper, které je používáno k získání zkušeností potřebných pro znovupoužitelnost jednotlivých stupňů nosných raket (viz blog 18. března 2013), výšky 250 metrů a letělo 61 sekund (obě jsou rekordní hodnoty). Důležitější je ovšem zpráva, že by se budoucí testy zařízení Grasshopper mohly konat na základně White Sands. – A ještě drobnost: společnost SpaceX začala uvažovat o výstavbě nového startovacího komplexu pro rakety Falcon 9 a Falcon Heavy v severní části Kennedyho kosmického střediska na Floridě (komplex by se dle lokality jmenoval Shiloh; viz poslední snímek).

Raketa Zenit se má po havárii v rámci projektu SeaLaunch (viz blog 1. února 2013) vrátit do provozu 5. září 2013 startem z Bajkonuru s družicí Amos-4 (viz blog 7. února 2013). Další start z „mořského kosmodromu“ by se prý mohl uskutečnit ještě před koncem roku: je ale lehce nejistý (pomineme-li tragickou finanční situaci společnosti), neb dosud nebylo určeno/vybráno/stanoveno vynášené zařízení. – Každopádně od roku 2016 by měla být k dispozici nová verze rakety Zenit (jednotná pro vypouštění z moře i z pevniny, dnes jsou v mnoha detailech odlišné) se zvýšenou nosností a schopností vynášet do vesmíru dvojici družic nebo je dokonce dopravovat přímo na geostacionární oběžnou dráhu. (Aktuální nosnost je na dráhu přechodovou ke stacionární 6000 kg, postupně má být zvýšena na 6400 a 6700 kg.)

Společnost Sierra Nevada Corp. dokončila pod dohledem NASA bezpečnostní revizi svého projektu miniraketoplánu Dream Chaser. Navíc oznámila, že přemístila prototyp ETA (Engineering Test Article) do Drydenova výzkumného střediska NASA (Kalifornie), kde by se snad již příští měsíc mohl dočkat premiérového samostatného letu (po svržení z letícího vrtulníku). Zároveň se objevily zprávy, že první prototyp EAT by měl dostat oficiální jméno Eagle.

Ani květnové vydání časopisu Tajemství vesmíru se neobešlo bez mé přítomnosti. Tentokrát měla podobu článků: „SpaceX: firma, která nás dostane na Mars“, „Viking dobývá Rudou planetu“ a „Vyhlídkové lety do vesmíru“.

Sobotní mimořádný výstup do otevřeného prostoru astronautů Thomase Marshburna a Christophera Cassidyho (viz blog 10. května 2013) dopadl podle všeho dobře. Sice se nepodařilo najít místo úniku čpavku z chladicího systému, ale po výměně pumpy PFCS únik ustal. Potrvá ale několik týdnů, než se definitivně prokáže, že je vše v pořádku. – Navzdory původním předpokladům nebude mít neplánovaná vycházka vliv na přistání lodi Sojuz TMA-07M, takže by mělo proběhnout podle původního plánu dnes v noci.

Jeden problém na Mezinárodní kosmické stanici je zažehnaný, další se rýsuje na obzoru. NASA vyjádřila obavu, že přilétající poškozená loď Progress M-19M svou nevyklopenou anténou Kurs mohla poškodit odrážeč laserových paprsků, který při příletu používá evropský „kosmický náklaďák“ ATV. Zatím jde jen o podezření, které ale bude třeba prověřit: ideálně během výstupu do otevřeného prostoru, ale nejbližší je plánovaný až na 22. června (tedy týden po plánovaném příletu ATV-4). – Absurdní přitom je, že nový odrážeč laserových paprsků byl instalovaný 19. dubna 2013, protože se objevily obavy o funkčnost toho starého. Progress M-19M dorazil ke stanici přesně o týden později, 26. dubna.

Pro dubnové číslo magazínu Tajemství vesmíru jsem napsal články „Kosmodromy, které plavou i létají“, „10x drama ve vesmíru i na rampě“, „Pioneer 10 a 11: cesta až na konec“, „Technický zázrak, ekonomická katastrofa“ a „Buran: skončil dřív, než začal“.

Panel slunečních baterií 2B na příhradovém nosníku P6 Mezinárodní kosmické stanice měl už dříve problémy s únikem chladicího média, tedy amoniaku (čili čpavku). Včera ovšem došlo k úniku mimořádně dramatickému, díky kterému bylo nutné panel vyřadit z provozu (z hlediska ISS je to ztráta cca 12,5 procenta energie, což není nikterak významné). Řídicí středisko se následně rozhodlo uskutečnit zítra – v sobotu 11. května 2013 – mimořádný výstup do otevřeného prostoru za účelem nalezení a odstranění úniku. Výstup provedou američtí astronauti Thomas Marshburn a Christopher Cassidy (ti mimochodem už spolu dvě kosmické vycházky absolvovali, a to před čtyřmi lety v rámci mise raketoplánu Endeavour STS-127/2009). – Díky tomu se odkládá i přistání lodi Sojuz TMA-07M (mj. s Marshburnem na palubě) plánované na noc z 13. na 14. května. Zatím není jasné, jak velký odklad bude, ale hovoří se až o deseti dnech.

Kanadská astronautka Julie Payetteová (veteránka z letů Discovery STS-96/1999 a Endeavour STS-127/2009) se rozhodla opustit aktivní službu. Od poloviny července bude sedět na dvou nových pozicích: jednak se stane ředitelkou provozu v Montreal Science Center a jednak viceprezidentkou ve společnosti Canada Lands Company. V oddíle astronautů byla 21 let.

Pět podpisů a navrch nášivka: to je obsah dopisu, který do schránky dorazil ze Spojených států. Podpisy patří Esther Dysonové, která byla náhradnicí „kosmického turisty“ Charlese Simonyiho při misi Sojuz TMA-14/2009. Sama se do vesmíru nepodívala. Zatím.

Astronaut Fredercik Sturckow (mimochodem, jediný člověk, který navštívil Mezinárodní kosmickou stanici čtyřikrát) nebyl po svém odchodu od NASA (viz blog 6. května 2013) dlouho bez práce. Vstoupil totiž do služeb firmy Virgin Galactic, v níž by se měl stát pilotem „turistického raketoplánu“ SpaceShipTwo. Jinými slovy: vyměnil (nejistou) pozici astronauta NASA za (mnohem jistější) pozici astronauta komerčního.

ESA oznámila, že sedmou misí z programu Earth Explorer (dosud GOCE, SMOS, CryoSat, SWARM, AEOLUS a EarthCARE) bude družice Biomass. Ta má pomocí citlivého radaru sledovat z oběžné dráhy množství biomasy a v ní uloženého uhlíku s dosud nevídanou přesností. Vzlétnout má v roce 2020. – Jenže... Radar satelitu Biomass má využívat pro svoji práci stejných frekvencí jako vojenské radary Spojených států, které jsou dnes v provozu v USA, Grónsku, Velké Británii a Turecku. Mezinárodní telekomunikační unie sice souhlasila s jejich využitím pro misi Biomass, ovšem jen jako s druhotným: primárně mají na frekvence nárok původní uživatelé, tedy Spojené státy. Buď dojde do roku 2020 k dohodě, nebo budou ze Severní Ameriky a Evropy k dispozici data ve výrazně horší kvalitě. ESA ovšem je ochotna do tohoto rizika jít, protože v inkriminovaných oblastech je biomasa poměrně dobře zmapovaná, takže ji chce zasadit do kontextu.

Kanadský kosmonaut Chris Hadfield (který je aktuálně velitelem ISS a který se vrací zpět na Zemi již v úterý 14. května) představil přímo z vesmíru novou kanadskou pětidolarovou bankovku. Představení nebylo samoúčelné: na platidle je totiž znázorněn kanadský robotický manipulátor Canadarm-2, jeho nástavec Dextre a astronaut.

Po několikadenním odkladu způsobeném nepříznivými povětrnostními podmínkami odstartovala do vesmíru druhá nosná raketa Vega: podle všeho fungovala bezchybně a všechny tři vynášené satelity dopravila na stanovené oběžné dráhy. Raketa Vega tentokráte nesla silnou „českou stopu“: firmy z naší země se podílely na budování startovacího komplexu, na komponentech nosiče a i vynášená družice Proba-V nese přístroj SATRAM výhradně české výroby. – Jen drobná poznámka k odkladu startu Vegy: často je „upozorňováno“, že ruské rakety vydrží víc než evropské či americké. To ale není tak úplně pravda: odklad Vegy nebyl zapříčiněný tím, že by byl překročený meteorologický limit pro počasí – ale proto, že při případné havárii by vítr mohl zanést trosky rakety nad obydlené oblasti. Takový problém v případě ruských kosmodromů jaksi není. Aneb kdyby ruské rakety startovaly ze „západních“ kosmodromů, narazily by na podobná omezení (a naopak; ostatně, stačí se podívat, do jaké sloty dnes Vega odlétla).

Senátorka Claire McCaskillová pozastavila přeložení americké exastronautky Susan Helmsové (veteránka z letů Endeavour STS-54/1993, Discovery STS-64/1994, Columbia STS-78/1996, Atlantis STS-101/2000 a Discovery STS-102/2001) na post zástupkyně velitele U.S.Space Command (Kosmického velitelství Spojených států). Helmsová, která má aktuálně hodnost generálporučíka a kterou na novou pozici navrhnul Barack Obama, se totiž v únoru 2012 neřídila doporučením právního zástupce a zprostila obvinění kapitána letectva, který byl obžalovaný ze sexuálního napadení podřízené ženy. McCaskillová hodlá blokovat přeložení exastronautky do důkladného prošetření případu.

V Canada Aviation and Space Museum (Ottawa, Ontário) byla slavnostně vystavena první „kanadská ruka“ Canadarm-201 (první letový exemplář, který se vydal do vesmíru při misi Columbia STS-2/1981 – a naposledy při letu Endeavour STS-134/2011). Kromě pochopitelné radosti a nadšení (ceremoniálu se virtuálně zúčastnil i kanadský astronaut Chris Hadfield, t.č. velitel ISS) ale vyvolala výstava i vlnu kritiky. Na slavnost totiž nebyl pozvaný první kanadský astronaut Marc Garneau: přitom to, že manipulátor skočil v tomto muzeu, je především jeho zásluha. Podle původních plánů měl být vystavený v sídle Kanadské kosmické agentury, kde by ho ovšem (slovy Marca Garneaua) „nikdo neviděl“. Jenže Garneau je členem parlamentu za opoziční Liberální stranu. V takovém případě jdou zásluhy stranou (mj. byl při dvou ze tří svých letů operátorem „kanadské ruky“), protože důležitější bylo pozvání ministra dědictví a oficiálních jazyků Jamese Moorea z „konkurenční“ (čtěte: vládní) Konzervativní strany. Inu, politika.

Asteroid (101955) 1999 RQ36, k němuž se chystá americká sonda OSIRIS-REx (Origins-Spectral Interpretation-Resource Identification-Security-Regolith Explorer) byl přejmenován na Bennu. Námět předložil devítiletý Michael Puzio ze Severní Karolíny. Bennu je mýtický egyptský pták. Návrh vyhrál jednak proto, že sonda se svým odběrným systémem pro získání vzorků z asteroidu skutečně může připomínat ptáka, jednak proto, že název znamená i „stoupající“ nebo „zářit“ (sonda se má dotknout povrchu asteroidu a zase odtud odletět – odtud „stoupající“; „zářit“ pak může mít v souvislosti s touto misí několik významů – od jejího vědeckého významu až po studium počátků sluneční soustavy).

Mínus jeden. Aneb oddíl amerických astronautů opustil další aktivní člen: Frederick Sturckow (veterán z letů Endeavour STS-88/1998, Discovery STS-105/2001, Atlantis STS-117/2007 a Discovery STS-128/2009). Následně byl i záložním velitelem pro misi Endeavour STS-134/2011: to pro případ, kdyby původně jmenovaný Marek Kelly nebyl schopen letu (jeho žena Gabriella Giffordsová byla krátce před startem těžce zraněna při atentátu v Tucsonu, stát Arizona). NASA má tak nyní k dispozici 49 aktivních astronautů.

Z mysu Canaveral nenávratně mizí další historická stavba: budova BOSU (Bioastronautics Operational Support Unit). Ta byla dokončena v únoru 1965, přičemž představovala nemocnici a lékařskou kliniku pro celou základnu. Poskytovala zázemí lékařům, kteří se věnovali astronautům – a stejně tak astronautům, kteří lékaře potřebovali. Do historie se zapsala hlavně tím, že sem byly v lednu 1967 převezeny po požáru v lodi Apollo 204 ostatky astronautů Virgila Grissoma, Edwarda Whitea a Rogera Chaffeeho. V BOSU bylo provedeno jejich ohledání a pitva – a odtud také putovali v rakvích na své pohřby (viz poslední řádek).

Všechno je v pořádku, a tak odložíme start o 3,5 měsíce. Přesně toto je logika společnosti Orbital Scinces Corp.: po úspěšně premiéře nosiče Antares (viz blog 22. dubna 2013) tvrdila, že vše je v nejlepším pořádku a že avizovaný letový řád zůstává v platnosti (v první polovině července zkušební let lodi Cygnus k ISS, v průběhu podzimu let operační), ale nyní další start lehce „posunula doprava“ na 28. září 2013.

Všiml jsem si, že zvýšení ceny „letenky“ (viz blog 2. května 2013) není v případě společnosti Virgin Galactic jediným omezením. Tím dalším jsou i technické parametry raketoplánu SpaceShipTwo: když byl oznamovaný začátek jeho vývoje, měl létat do výšky 130 až 140 km a pobýt v beztíži sedm minut. Aktuálně se ale hovoří o maximální výšce 110 km a pobytu v beztíži v délce pěti minut. Hmmm...

Kosmické středisko Houston (Space Center Houston – naše návštěvy viz blog 18. října 2008 a 19. července 2010), což je firma provozující návštěvnické centrum při Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu (stát Texas), převzalo od NASA nyní již vyřazený Boeing 747SCA výrobního čísla 905. Ten plánuje umístit u vstupní brány – a na letoun dát maketu raketoplánu Explorer, která sem byla převezena z Kennedyho kosmického střediska na Floridě (viz blog 25. června 2012). Nákladem 12 mil. dolarů tak vznikne velmi působivá expozice, v jejímž rámci budou návštěvníci moci zavítat do raketoplánu i do letounu. Otevřena má být v únoru 2015. Na zveřejněných snímcích vypadá záměr opravdu parádně!

NASA a Roskosmos uzavřely dohodu o prodloužení využívání lodí Sojuz při dopravě kosmonautů na ISS: aktuální smlouva zní na 424 mil. USD a pokrývá období do června 2017. Týká se přitom šesti „letenek“: připomínám, že z kvóty USA „těží“ i kosmonauti Japonska, Kanady a ESA. - Smutné je, že přibližně stejnou částku investuje NASA ročně do amerických komerčních lodí (DragonRider od SpaceX, CST-100 od Boeingu a Dream Chaser od Sierra Nevada Corp.). Pokud ji nezvýší, bude se návrat amerických astronautů do vesmíru vlastní lodí odkládat – a další peníze potečou do Ruska. Jenže pokud potečou do Ruska, na vlastní lodě nebude. Jak správně konstatoval server Nasaspaceflight.com, je to situace jak vystřižená z Hlavy XXII.

Jedna „letenka“ lodí Sojuz tak nově vychází na 70,7 mil. dolarů (dosud 62,75 mil. USD – viz blog 25. března 2011). Jenže nezdražují pouze Rusové: společnost Virgin Galactic oznámila, že cena 200 tisíc dolarů za (vý)let v raketoplánu SpaceShipTwo platí jen po omezenou dobu. A že v nejbližších dnech „povyskočí“ o 25 procent – na 250 tisíc dolarů! Zakladatel společnosti Virgin Galactic Richard Branson to zdůvodnil inflací od okamžiku, kdy firma začala podnikat – není divu, když první turisty původně chtěla vozit v roce 2008!

Letectví + kosmonautika 4/2013 a moje články: „Orion dostane evropský servisní modul“ a „Po severu se dočkal i jih“ (po KLDR vypustila svoji raketu do vesmíru i Jižní Korea).